„Život je příliš křehký, než aby byl uložen na jediné planetě. Musíme vypracovat záložní plán.“ Michio Kaku je vědec s verneovskou představivostí, jíž nečiní potíže rozletět se kosmickými sférami rychlostí světla. Věhlasný mistr myšlenkových experimentů navýsost přístupně uvažuje, jak a kdy by lidstvo – nyní na stupni energetického rozvoje 0,7 podle Kardašova – mohlo uspět ve snaze nedržet se při Zemi a nespokojit se s krůčkem k Měsíci. Předpokládá to ovšem přizpůsobit k obrazu svému Mars, probádat slibné měsíce velkých planet, zřídit si přestupní stanice u hranic Sluneční soustavy a poté zamířit k nejbližším exoplanetám, na které už s nadějemi hledí stovky teleskopů. Kakuovy vize poodhalování tajů vesmíru, kde zajisté nejsme sami, stavějí na pokroku robotiky i nanotechnologií, počítají s fúzními raketami i se zásadním zdokonalením lidské inteligence, jež se od pravěku skvěle přizpůsobovala proměnlivým podmínkám. Máme důvod. Naši hvězdnou štaci u žlutého trpaslíka typu G2V dříve či později čeká katastrofa, takže se vydejme budoucnosti vstříc. Štěstí přeje připraveným!

Pavol Bršlík Dvořák – Písně / Cypřiše, Večerní písně, Cigánské melodie Antonín Dvořák – Cypřiše (B 11), Večerní písně op. 31, Cigánské melodie op. 55Pavol Bršlík – tenor, Robert Pechanec – klavír„Myslete si zamilovaného mladíka – toť jejich obsah!“ Tak sám Antonín Dvořák charakterizoval Cypřiše, jež zkomponoval jako 23letý v opojení milostným citem k mladičké herečce Josefině Čermákové, která se měla jednou stát jeho švagrovou. Jakkoli jde o dílo rané a v lecčems nedokonalé, autor se k němu opakovaně vracel a posloužilo mnohokrát jako zdroj motivického materiálu pro jeho zralé opusy. Neméně roztoužené verše Vítězslava Hálka si (již zralejší) Dvořák vybral pro své Večerní písně. Láska prozařuje i verše Adolfa Heyduka, jež se staly předlohou Cigánských melodií, vedle lásky milostné tu však silně proznívá i láska k hudbě, k přírodě i volání po svobodě a volnosti. Píseň Když mne stará matka si zamilovala manželka slavného virtuosa Josepha Joachima a posléze se stala jedním z Dvořákových světových „hitů“. Pavol Bršlík, hvězdný tenor světových operních scén a koncertních sálů (MET, Covent Garden, Salcburk, Zurich, Vídeň, Paříž, Berlín…), se kromě opery cíleně věnuje právě písním. Po Schubertově Spanilé mlynářce si zamiloval Dvořáka a společně s bezchybně doprovázejícím Robertem Pechancem vtiskl veškerou svou vášeň do předkládané nahrávky. Pavol Bršlík rozeznívá všechny odstíny lásky Dvořákových písní…"